Nasákavost, tak to nám ještě chybělo!
Tak se nám okolo kabelů v Česku pěkně bouří vody. Tedy spíše voda rozbouřila izolační odpory kabelů v jednom nejmenovaném tunelu a rozbouřila je natolik, že si někteří myslí, že kabely jsou takové malé perpetuum mobile. Pojďme si to shrnout, co takový kabel musí vydržet.
Je-li kabel vyroben z kvalitních materiálů a má-li předepsané rozměrové parametry, tak nemá problém mít perfektní elektroizolační a mechanické vlastnosti. Je mu pak jedno, jestli se zkouší při normální, zvýšené či vysoké teplotě nebo dokonce v mrazu, a to se v těchto případech nejedná o nějaké nízké hodnoty! Jde až o stovky stupňů Celsia při zahřívání a desítky stupňů do mrazu a vůbec takovému kabelu nevadí, zda jej při teplotním zatížení navíc ještě ohýbáte, zatěžujete nebo se snažíte do něj něco vtlačit. Až sem si myslím, že na jeden kabel docela dost, ale to je jen začátek. Teď mu zkusíme trošku přitopit. Pozor, nemyslel jsem potopit, ale přitopit, tedy provést zkoušky požárních vlastností. Je jich na můj vkus poměrně dost, ale mají za úkol ověřit požární bezpečnost kabelů a tomu já fandím, tak vzhůru na ně. Začneme zkouškou šíření plamene po svazcích kabelů, poté můžeme zmínit zkoušku funkční schopnosti kabelu při požáru, zkoušku třídy reakce na oheň a na závěr funkční zkoušku celého nosného kabelového systému. K tomu ještě připočtěme Takové „maličkosti“ jako je zkouška optické hustoty dýmu a korozivity spalin. Když se někomu zdá, že náš kabel vše lehce zvládá, tak mu jednu zmiňovanou požární zkoušku trochu ztížíme a necháme jej hořet 180 minut. Zkouška asi zbytečná. Po třech hodinách požáru už totiž z původní stavby dávno nezbyde ani takzvaně kámen na kameni. Opusťme teď požární vlastnosti a pojďme dál. Co takhle zkoušky způsobilosti pro použití v jaderné elektrárně. Jen zmíním zkoušky na tepelné a radiační stárnutí, ověření funkčnosti během projektových havárií (simulace působení zvýšené teploty a tlaku) a zkoušku na podmínky postLOCA. Ještě si tu můžeme dozkoušet nějakou tu plíseň, UV záření, seizmicitu a někde i elektromagnetickou kompatibilitu a máme tak nějak hotovo.
To taková zkouška nasákavosti, kterou si dle HD 605 (ČSN 347010-82), vymyslí nějaký „odborník“, je pro takový kabel procházka růžovou zahradou. Osobně si myslím si, že zkouška dle této metodiky není vypovídající a bude výsledky u některých konstrukcí zkreslovat. Je to ale jen můj názor. Pořád si totiž stojím za tím, co už jsem zmínil na začátku. Je-li kabel vyroben z kvalitních materiálů a je-li jeho konstrukce v souladu s technickými předpisy, neměl by kabel mít problém ani s touto zkouškou.
Tady a teď je ovšem zapotřebí zmínit ještě jednu důležitou věc. Tou věcí je montáž. Když už takový kabel úspěšně navrhnete, vyrobíte a odzkoušíte, dojde na onu montáž. Taková montáž má svá pravidla, z těch zmiňme zejména pokládku kabelu při definovaně teplotě. V praxi to funguje asi tak, že spodní hranice je -5oC a horní, ta co vydrží montér nespecifikované národnosti. A už vůbec nezmiňuji to, že každý konec kabelu, který nebude „ihned“ připojen, by měl být zabezpečen proti vniknutí vody do prostoru mezi žíly kabelu. Pokud se tato, z mého pohledu celkem primitivní, činnost nestane rutinní, pak tady nepomůžou ani žádné kvalitní materiály, ani špičková výroba a už vůbec ne desítky zkoušek, které jsou beztak jen simulací skutečného provozu.
Na závěr přemýšlím, co po výrobcích kabelů bude asi ještě požadováno. Když už je kabel kvalitní, nehoří, nekouří, neuvolňuje se z něj cosi jedovatého, můžete jej bez obav použít kamkoli a je nenasákavý. Co tahle nějakou vůni ?
Radek Vrzal
Kabelovna KABEX a.s.
Vedoucí laboratoří a zkušeben
Revizní technik elektro
Člen TT AVK ČR a SR
